next Section

The Last Swiss
Holocaust Survivors

Jako neutrální stát přežilo Švýcarsko druhou světovou válku do značné míry bez úhony. Kdo přežili švýcarský holocaust? Drtivá většina v té době nebyli občané Švýcarska. Spíše pocházeli z Německé říše nebo jiných evropských zemí a jako Židé byli přímo ovlivněni národně socialistickým pronásledováním. Někteří přežili koncentrační a vyhlazovací tábory, jiným se podařilo uprchnout nebo skrýt. Většina z nich přišla do Švýcarska až po druhé světové válce.

Skutečnost, že ve Švýcarsku přežili holocaust, se objevila až v průběhu debaty o spících aktivech a historických vyšetřování Bergierovy komise na konci 90. let.

V letech 2017/2018 předsedalo Švýcarsko Mezinárodní alianci pro připomínku holocaustu. Výstava The Last Swiss Holocaust Survivors dává slovo některým z posledních současných svědků holocaustu a jejich potomkům.

Top

Pak jsem byl vytetován: 71978. Hodně jsem plakal. Ne kvůli bolesti, ne, kvůli číslu. Protože jsem ztratil jméno, byl jsem jen číslo. Moje matka řekla: „Neplač, nic se nestalo. Když se vrátíme domů, půjdeš do taneční školy a pořídíš si velký náramek, aby to číslo nikdo neviděl. “ Nikdy jsem nechodil do taneční školy a nikdy jsem nedostal náramek.

rozhovor s Nina Weil

Nina Weil

Narodil se v Klattau (nyní Česká republika) v roce 1932, žil v Praze a v roce 1942 byl deportován do Terezína. Později přišla do Osvětimi se svou matkou Amalie. Bylo jí dvanáct let, když tam její matka (38) zemřela vyčerpáním a vyčerpáním. Nina Weil přežila výběr od lékaře koncentračního tábora Josefa Mengeleho a následně přežila v pracovním táboře. Po zásahu proti Pražskému jaru našla s manželem azyl ve Švýcarsku. Byla laborantkou ve Fakultní nemocnici v Curychu.

Top

Ke konci války jsem byl v pracovním oddělení v koncentračním táboře. Položili jsme železniční tratě. Byl jsem nejmladší a nejmenší ve skupině. Na začátku nás bylo 30 lidí. Na konci roku 1944 byli ještě dva lidé naživu. Jak jsem to udělal? Měl jsem štěstí. Měl jsem rudé, ohnivě červené vlasy. Němci mi říkali „červená hlava“. Mám jednodušší práci.

rozhovor s Fishel Rabinowicz

Fishel Rabinowicz

Narodil se v roce 1924 v polském Sosnowiec. V roce 1943 byla v Osvětimi zavražděna jeho matka Sara (42) a jeho šest sourozenců Esther (16), Jacob (12), Frimetta (10), Benjamin (8), Mania (6) a Beracha (3). Jeho bratr Jeheskiel (18) zemřel v koncentračním táboře Faulbrück. Jeho otec Izrael Josef (46) byl zastřelen v koncentračním táboře Flossenbürg. Osvobození v Buchenwaldu zažil Fishel Rabinowicz, který sám strávil čtyři roky v koncentračním táboře a v různých táborech nucených prací. V roce 1947 přišel do Švýcarska, aby se zotavil se skupinou přeživších. Rabinowicz zůstal a stal se hlavním dekoratérem ve větším obchodním domě v kantonu Ticino. Od svého odchodu do důchodu pracuje na biografii v grafických obrazech. Fishel Rabinowicz ovdověla a má jednoho syna.

Top

Moje matka mě v Ravensbrücku velmi chránila. Dala další objednávky na další porci polévky, kterou mi pak dala. Za těch nejhorších okolností jsem se naučil číst a psát vždy tabulky. Moje matka řekla: „To budeš ve svém životě stále potřebovat.“ To bylo kouzelné. To znamenalo, že přežiješ.

rozhovor s Ivan Lefkovits

Ivan Lefkovits

Narozen v Prešově (dnešní Slovensko) v roce 1937. Na podzim roku 1944 byli Ivan, jeho matka Elisabeth a jeho bratr Paul deportováni do Ravensbrücku. Zatímco Ivan mohl zůstat se svou matkou, starší bratr Paul (15) byl od nich oddělen, převezen do mužského tábora a později zabit. Ivan přežil se svou matkou. V roce 1969 Ivan Lefkovits přišel do Basileje, aby jako profesor založil nový Institut pro imunologii.

Top